Lukas Feretalkvi

Lukas je svým vzhledem velice podobný svému otci. Má delší světlé blonďaté vlasy, které mu velmi často padají do obličeje a zakrývají mu tak nádherné nefritově zelené oči. Má vysoko postavené čelo, které se ale taktéž schovává pod jeho neuspořádaným střihem vlasů. Jinak má celkem nevýrazný malý nos a úzké, ale za to plné rty. Jeho pleť je téměř bledá, až na narůžovělý nádech nad jeho výraznými lícními kostmi. Což může působit jako tvářička nějakého malého chlapce. Má úzký krk, široká ramena a klenutý hrudník. 

Lukas nemá žádný vytříbený vkus. Nejradši nosí právě to, co mu příjde pohodlné. Neodhrne nos nad tmavými zelenými, hnědými, ale i bílými odstíny. Často na něm můžete vidět prodyšnou košili, obyčejné kalhoty a plášť, který občas nosí přehozený přes záda. 

Lukas dokáže oslnit, ale i zklamat. Je to milý mladý muž, který má vždy svůj vlastní názor a snaží se udržet si své věci pod kontrolou. Tíhne k introvertismu, ale vždy je rád, když může být ve společnosti. Jinými slovy má rád svůj vlastní klid, ale to samozřejmě neznamená, že se nerad baví. Má své vlastní charisma, ale i nedostatky. Velmi snadno se dokáže rozčílit. Občas je i strašně tvrdohlavý. Vždy chce dosáhnout těch nejlepších výsledků. Často se, ale dostaví i zklamání a to z toho důvodu, že si toho na sebe nabere velmi moc. 

**

Lukas se narodil dne 1. ledna kapitánce Vernasajů Elizabeth Luně Susan Tastatir Feretalkvi a Lordovi z elfského lesa Aldeön Erelendilovi Feretalkvi. Jeho matka měla jednu ze svých vizí, kde viděla dítě, malého chlapce, který se jmenoval Lukas. Proto také podle tohoto jména pojmenovala svého syna. Jméno Lukas znázorňuje znamení loajálnosti, hodného inteligentnosti a citu pro život. Lukas byl dítě plné elánu a měl v sobě dostatečný přebytek energie, kterou si samozřejmě musel vybít v různých zábavných aktivitách. Mezi jeho nejoblíbenější hračky patřil samozřejmě prak se kterým pravidelně a nechtěně rozbíjel různý drahý porcelán. V pozdějším věku, řekněme ve věku teenagera si usmyslel to, že ve dnech kdy měl mít například hodiny etiky se jednoduše sbalil, osedlal svého koně a odjel co nejdál  jen to šlo. Ze všeho nejraději, ale dělal naschvály právě své komorné  a zbylému služebnictvu. Rád jim strkal pod nohy kuličky, po kterých rádoby už několikrát někdo z nich uklouzl. Nastrahoval pasti všude možně, kde jen to šlo a plánoval různé strategie. Lukas ze všeho nejvíc nenáviděl školu a učení. Kdykoliv jen to šlo se vymlouval jak on sám říkával na ‘‘královské povinnosti‘‘ do kterých  zasahovali spíše elfky z okolí, než opora rodičům. Učili ho doma, i když on sám toužil po Akademii. Je štěstí, že už z těchto klukovin vyrostl, i když pořád má v očích ten známý záblesk peprné minulosti. Svého malého démoníka si vyvolal pouhou náhodou, když mu bylo sotva jedenáct let. Jeho démoník nese tělesnou podobu ptáka fénixe. Jeho peří nese perleťovou barvu safíru a jeho oči jsou jasně žluté. Je to milé stvoření, které chrání svého vlastního pána. Na první pohled není nijak nebezpečný, ale je-li v ohrožení jeho majitel nebo snad on sám, dokáže vyvolat takový křik, že Vás může dostat až do bezvědomí. Do svého zhruba patnáctého věku se učil bojům se zbraněmi a snažil se ovládnout svůj vlastní živel. Avšak této činnosti se věnuje dodnes. Neumí se svým živlem pracovat tak obratně, jako živel s ním. Něco jako léčitelství šlo zcela mimo něj. Za to už odmalička vynikal v lukostřelbě. O tom, že ale dokáže strefit cíl pouhou myšlenkou ví jen málokdo. Spíše jeho rodiče a jim nejbližší. Ostatní by jeho schopnosti mohli zneužít, a to přece nikdo z nich nechce. S jeho další schopností mu nikdo není schopen pomoct. Proto potají trénuje sám a snaží se nikomu neublížit. Vzduchová vlna ho, ale ubíjí a bere mu jeho vlastní energii, takže s ní musí nakládat velmi opatrně. Ke svým sedmnáctinám dostal svého vlastního hřebce Safíra, – vraníka s bílou lysinou, hustou černou hřívou a vysoko nasazeným ohonem. Spolu přecházejí nebezpečí a vydávají se na dalekou cestu dobrodružství.